Bioplynová stanice podruhé

 

Kvalitně provozovaná stanice nepáchne

V uplynulých měsících se vyskytly v několika bioplynových stanicích, zejména na severní a jižní Moravě poměrně závažné problémy se zápachem. Sekce Bioplyn CZ Biom - Českého sdružení pro biomasu, která zastřešuje na národní úrovni obor bioplynu, vydala k těmto problémům odborné stanovisko.

Situace v několika bioplynových stanicích vyvolala znepokojení veřejnosti i představitelů samospráv v daných oblastech. Tyto problémy považuje sekce Bioplyn za závažné, neboť začala narůstat nedůvěra veřejnosti k připravovaným projektům bioplynových stanic také na jiných místech republiky a rovněž postoj různých úřadů se zkomplikoval, což ohrožuje další rozvoj bioplynových stanic (BPS) u nás.
Z dosavadní analýzy situace vyplývá, že příčinou vzniklých problémů se stal souběh různých okolností na straně provozovatelů a povolovacích úřadů. Základními předpoklady pro bezproblémový provoz zařízení jsou odpovídající vhodné vstupní suroviny, dobře zpracovaný a schválený provozní řád zařízení, kvalitní vybavení technologických celků zařízení, dodržování provozní kázně a řádného fermentačního procesu. Při dodržení těchto zásad jsou veškerá rizika maximálně omezena.

VHODNÉ VSTUPNÍ SUROVINY
Suroviny a odpady vstupující do zařízení jsou alfou a omegou řešení celého problému. Nejméně problémovými vstupy jsou suroviny ze zemědělské prvovýroby, zejména statková hnojiva (kejda, hnůj apod.) a cíleně pěstované plodiny (např. kukuřice) k energetickému vy-užití, využívané u zemědělských (farmářských) BPS. Vstupy jsou konstantní a technologický proces je méně komplikovaný a náročný. Stabilizací statkových hnojiv se výrazně snižuje zatížení okolí pachovými látkami. Zařízení tohoto typu se stala typickými představiteli BPS v Německu a Rakousku a proces jejich schvalování by měl být co nejjednodušší.

Jiným případem jsou kofermentační, příp. průmyslové bioplynové stanice, které zpracovávají např. jateční odpady, kaly ze specifických provozů, kaly z ČOV, tuky, masokostní moučku, odpadní klihovku a štípenku, krev z jatek apod. Takové vstupy mohou dělat značné problémy se zápachem jak na příjmu, tak i na výstupu. V situaci, kdy výkupní cena elektřiny z bioplynu není stále dostatečná, je zpracování těchto rizikových vstupů pro provozovatele z finančního hlediska zajímavé, je však třeba jim přizpůsobit celý fermentační proces, zejména optimální zatížení organickou sušinou, dostatečnou dobu zdržení vstupů ve fermentorech, instalaci biofiltru, zastřešení uskladňovací nádrže apod. Na místě je také zpřísnění podmínek při povolovacím procesu, zejména je třeba vyžadovat hygienizaci v pasterizačně/hygienizační jednotce (nařízení EP a Rady č. 1774/2002, které stanovuje hygienická pravidla na nakládání s vedlejšími živočišnými produkty).

DODRŽOVÁNÍ PROVOZNÍ KÁZNĚ A ŘÁDNÉHO FERMENTAČNÍHO PROCESU
Výroba samotného bioplynu probíhá ve fermentačních nádržích, které jsou plynotěsné a hermeticky uzavřené. Únik zápachu v této části je tedy během řádného provozu vyloučen. Tato fáze zpracování je klíčová pro výrobu kvalitního digestátu, tedy zfermentovaného a stabilizovaného výstupu z fermentačního procesu. Kvalitní digestát je hnojivem, které obsahuje hodnotné organické látky a minerální živiny, a v ideálním případě nezapáchá vůbec. Toho je dosaženo díky vhodné skladbě vstupních surovin, jejich před-úpravě, a zejména dostatečné době zdržení vstupních surovin ve fermentoru při mezofilních (kolem 40 °C) nebo termofilních teplotách (kolem 55 °C).
Vhodnou dobu zdržení vstupů ve fermentoru lze jen obtížně stanovit obecně, neboť se může lišit podle typu vstupních surovin, použité technologie a dalšího nakládání s digestátem. Doba zdržení musí zajistit, aby došlo k dostatečnému rozložení organické hmoty. Tak bude digestát stabilizován a riziko zápachu eliminováno.

 

Zpracování rizikových vstupů může způsobit vysoké prostorové zatížení reaktoru organickou sušinou. Důsledkem je vznik nedostatečně stabilizovaného a zapáchajícího digestátu. K omezení rizika zápachu je pak vhodné zastřešení uskladňovací jímky (koncového skladu), do které je přiváděn již zfermentovaný digestát z fermentorů a uskladňován před jeho aplikací. Zastřešením se rozumí hermetické uzavření nádrže s odvodem vznikajícího bioplynu a pachových látek, např. do kogenerační jednotky. Samozřejmostí by mělo být odsávání vzduchu z prostor, kde se tvoří zápach (hala na příjem surovin, homogenizační jímka, dotřídění a úprava vstupů), a jeho čištění v biofiltru nebo jiném filtračním zařízení.

NAKLÁDÁNÍ S DIGESTÁTEM
Výsledkem fermentačního procesu je stabilizovaný digestát, jehož využití závisí na konkrétních podmínkách a jeho kvalitě. Lze ho použít jako kvalitní organické hnojivo na zemědělskou půdu, po odvodnění zpracovat tuhou část digestátu na kompost nebo ho využít jako rekultivačního materiálu, např. na skládkách odpadů. Mimo vegetační období platí omezení pro aplikace digestátu na půdu, proto je nutné vyřešit jeho skladování. Pokud je odběr a využití digestátu závislý na jiných subjektech (odběratelích), je nutné vše ošetřit smluvním vztahem. Především by však mělo být budoucí využití digestátu řešeno ještě před zprovozněním bioplynové stanice.
Pokud se digestáty využívají jako organické hnojivo na zemědělské půdě, postupuje se při aplikaci podle zákona č. 156/1998 Sb., o hnojivech a zejména podle znění vyhlášky č. 474/2000 Sb., o stanovení požadavků na hnojiva. Uvádění digestátu do oběhu prodejem nebo jiným způsobem je umožněno pouze na základě jeho registrace podle § 4 zákona o hnojivech. Pokud je digestát používán na pozemcích samotného producenta, v takovém případě nemusí být registrován jako organické hnojivo. V případě, že je digestát vyroben z bioodpadů a je určen k aplikaci na nezemědělské půdě, podléhá jeho nakládání zákonu o odpadech a konkrétní pravidla by měla být stanovena v připravované vyhlášce o podrobnostech nakládání s biologicky rozložitelnými odpady.
Pokud digestát nadměrně zapáchá a obtěžuje okolí, je to indikace, že byl vyroben z rizikových surovin nebo, že fermentační proces není dostatečný a kvalitní. Provozovatel takového zařízení by měl neodkladně snížit prostorové zatížení reaktoru organickou sušinou, prodloužit dobu zdržení vstupů ve fermentoru a zastřešit uskladňovací nádrž. V nezbytném případě by měl zvolit vhodnější skladbu vstupních surovin nebo ukončit zpracování vstupů, které jsou z hlediska zápachu nejvíce problematické. Je také možné zvolit jinou formu nakládání s digestátem.
V případě problémů se zápachem je samozřejmě důležitá i činnost kontrolních a povolovacích orgánů, zejména České inspekce životního prostředí. Ta může provést kontrolní měření koncentrací pachových látek v dané oblasti a stanovit nápravná opatření nebo dokonce rozhodnout o omezení nebo zastavení problematického provozu. Důležitější je ovšem problematickým situacím předcházet a již během povolovacího procesu otázku zápachu dostatečně řešit, zvláště u BPS s rizikovými vstupy. Podrobný popis opatření pro omezení rizika zápachu by měl být vždy součástí provozního řádu zařízení. Z tohoto hlediska mají klíčovou roli příslušné odbory ochrany ovzduší krajských úřadů, které v průběhu povolovacího řízení vydávají stanoviska a povolení, ve kterých stanovují závazné podmínky ochrany ovzduší.

V této souvislosti je třeba doplnit, že legislativa o ochraně ovzduší obsahuje řadu dílčích opatření pro řešení zápachu, jak z hlediska povinností provozovatelů podle § 11 zákona o ochraně ovzduší č. 86/2002 Sb., tak z hlediska kompetencí orgánů ochrany ovzduší podle § 17 a § 38 tohoto zákona, a dále ve vyhlášce č. 362/2006 Sb., o způsobu stanovení koncentrace pachových látek, přípustné míry obtěžování zápachem a způsobu jejího zjišťování. Určitým problémem může být zrušení emisních limitů pro pachové látky při loňské novele vyhlášky č. 356/2002 Sb.

NEDOSTATEČNÝ PŘÍSTUP NĚKTERÝCH ÚŘADŮ
Bioplynové stanice jsou v ČR v podstatě novým fenoménem a úřady s nimi nemají příliš mnoho zkušeností. Určitý podíl na vzniku problémů se zápachem je z tohoto důvodu i na straně povolovacích, příp. kontrolních orgánů. Lze jen těžko pochopit, proč u BPS, kde se vyskytly značné problémy se zápachem, nebylo ani rok od zahájení zkušebního provozu provedeno zastřešení homogenizační jímky (míchají se v ní vstupy do fermentoru a zápach z otevřené nádrže uniká do okolí). Další zařízení zpracovávající rizikové vstupy není ani po roce od zkušebního provozu vybaveno biofiltrem na odstraňování pachových látek, které tak unikají do okolí. Tato opatření měla být nezbytnou podmínkou v rámci schvalovacího procesu.
Povolení k provozu BPS by mělo být uděleno pouze za podmínky, že je příslušným úřadem schválen kvalitně zpracovaný provozní řád zařízení. Jde o zásadní věc, neboť podle provozního řádu je provozovatel BPS povinen podle něj postupovat, a kontrolní orgány následně ověřují jeho dodržování. Povinnost zpracovat provozní řád a předložit jej ke schválení vyplývá jednak z § 14, odst. 1 zákona o odpadech č. 185/2001 Sb., pro zařízení, která nakládají s odpady, a jednak z § 11, odst. 2 zákona o ochraně ovzduší č. 86/2002 Sb. V obou případech návrhy provozních řádů posuzují a schvalují krajské úřady.
Provozní řády by měly obsahovat konkrétní technickoprovozní parametry, jednoznačně definovat vstupy, jejich množství a technologický proces jejich zpracování, včetně doby zdržení vstupů ve fermentoru, způsob nakládání s digestátem, včetně omezení rizik vzniku nadměrného zápachu z něj, a technickoorganizační opatření k zajištění provozu zařízení, včetně opatření k omezení vzniku zápachu a řešení havarijních stavů.

Problémy vzniklé v několika zařízeních BPS by rozhodně neměly vést k ukvapenému, emotivnímu a zkreslenému pohledu na BPS. Měly by vést k racionální diskusi a k závěrům, které zabrání podobným problémům do budoucna, a nebudou zároveň znamenat nadbytečnou zátěž a komplikace pro rozvoj oboru jako takového. Je důležité, aby se veřejnost i příslušné správní úřady stavěly k připravovaným projektům BPS věcně a racionálně a zároveň je nutné, aby investoři těchto projektů postupovali zodpovědně, otevřeně a komunikativně.

Zdroj: CZ Biom - České sdružení pro biomasu, Sekce Bioplyn